___Blog&Já______Pro vás______Ostatní

Na téma ...

Různí lidé...

17. února 2014 v 7:25 | L.
Každý je jiný (postřeh -_-). A každý má jiný názor. Nebo nemá žádný názor, což je to nejhorší co může být, protože lidé bez názoru jsou jako nebe bez barvy, průhledné a přes to do nich nikdo nevidí. Takové lidi jde snadno ovlivnit, vlastně je na nich založena strategie politiků, prodejců a umělců. Dáme jim něco nového a řekneme jim ,že je to dobré a oni nám budou věřit. A potom už ti lidé mají názor a už jim ho hůž vyvrátíte a jen těžko jim namluvíte, že se stali figurkou jedné hry. Vlastně všichni jsme figurky v nějaké hře a sami si vybíráme jakou hru budem hrát a jakým způsobem. Život je hra a může vyhrát jen jeden. Hra plná propastí a příšer hlídajících brány. Je zajímavé, jak se mění způsob hraní téhle hry po generace a přesto jsou pořád stejná pravidla. Koho z vás napadla hra počítačová a ne desková ... Pravděpodobně většinu z vás. A kolik z nás je spokojených s tím, jak tuhle hru hraje? Existuje někdo takový?

Jste spokojení s tím, jak hrajete tuhle hru?

Závist ...

22. ledna 2014 v 21:51 | L.
Jak já nesnáším závistivý lidi -_-... Je neuvěřitelné, co všechno lidi dokáží závidět. Peníze, majetek, lásku, kamarádství, štěstí ... všechno. Úplně mě to deptá. V létě jsem s kamarádkou neměla zrovna lehký období (nechci to moc rozebírat, prostě jsme zjistily, kdo (nebo co?) je opravdu naše kamarádka, všechny poštvala proti nám a začla nám všechno závidět .... a nejen ona nám závidí ... a k tomu všemu se přidaly další problémy) . V tom nelehkym období jsme s kamarádkou pochopily, že je úplně zbytečný se trápit závistí. Když vás všechno zradí a zůstane vám jen jeden člověk, kterýmu věříte, uvědomíte si, co je důležitý... Ještě horší je možná nepřejícnost, která užírá pár mých (nyní už většinou bývalých) kamarádů. Určitě to znáte.Když máte kamarády, cestujete, bavíte se, jezdíte na akce (teď myslim akce s kamarády), posloucháte písničky, který chcete a užíváte si života (v míře zákona -_- :) ) - lidi vám závidí a nepřejí. Takový lidi je třeba naprosto ignorovat. To nejsou kamarádi, to jsou jen nepřejícní hajzlové, závistiví ***** a sobecké krysy :). Jenže ono neni tak lehký to ignorovat :D... Hlavně když jsou všude - naprosto všude!
A nejhorší na tom je , že tu budou vždycky...
Taky máte takové 'kamarády'?

Všechno je v hlavě

20. ledna 2014 v 15:59 | L.
Je až neuvěřitelné kolik si toho dokážeme vsugerovat. Vnutíme něco našemu mozku, který novou informaci přijme za skutečnost. Že si něco dokážeme vsugerovat má svojí výhodu i nevýhodu. Velkou výhodou je, že si vlastně můžete vnutit úspěch. Musíte si začít věřit a neustále si říkat jak to zvládnete a bude to dobrý. Nesnáším, když kamarádky ve třídě začnou šílet před písemkou a svoje negativný řeči šíří po celé třídě. Ovlivňují tak sebe i ostatní a potom se není čemu divit, když jim písemky dopadají špatně.
Hodně se to, co máme v hlavě, týká i zdraví. Do určité míry dokážeme ovlivnit průběh nemoci. Když budete pít z jedné skleničky s kamarádkou, která má angínu a nebudete to vědět, většinou se vám nic nestane. Když budete pít s kamarádkou další den znovu ze stejné skleničky a ona bude mít pořád angínu a řekne vám to ... hnedka si (ať už vědomě či nevědomě) začnete vsugerovávat, že určitě taky tu angínu budete mít a například vás začne bolet v krku. To samé s léky. Některé léky slouží pouze jako placebo. Vypadají a chutnají jako léky, ale ve skutečnosti nemají žádný účinek. Jejich účinek spočívá ve zmatení mozku. Mozek ví, že dostal lék, který má tlumit bolest halavy (například). Ale ve skutečnosti vlastně žádný lék nemáte ... A stejně vás hlava přestane bolet.
Všechno je to pouze v hlavě a málokdo to ví. Málokdo si to uvědomuje a obravdu jen mizivá část z nás toho umí pořádně využít. Ti kteří toho umí využít ovlivňují naší mysl. Jen ubohá reklama v televizi se vám dokáže tak nenápadně vnutit... To samé je i u politiků, kteří mají velmi dobře promyšlené politické kampaně, aby nalákali co nejvíce lidí. Nenechte se tak ovlivňovat ;). Nestojí to za to :). Buďte sví a věřte si ...

Čte ještě někdo vůbec knížky?

3. ledna 2014 v 15:42 | L.
Čte ještě někdo vůbec knížky? Docela by mě to zajímalo :). Já sama knížky čtu docela dost. Přála bych si jich přečíst mnohem víc, ale časově (ani finančně :/) to moc nevychází. V knížkách většinou hledám nějaké poselství, to co autor chtěl knížkou říct... Každá knížka nějaké takové má. Právě to poselství je na knížce nejlepší. Jen málokdo dokáže to poselství poznat. Ono taky dost záleží na přístupu, jaký ke knížkám máme. Když jsem řekla kamarádům, že jsem dostala k Vánocům snad 7 knížek, tak trochu se mi vysmáli. Moji kamarádi moc knížky nečtou. Nehledají v nich smysl a to je ta chyba. To je ten důvod, proč je knížka nenadchne. V dnešní době se prostě a jednoduše stalo pro většinu z nás čtení knížek OUT :D.

reading | via Facebook

Zajímavé je, že moje oblíbená knížka je většinou ta poslední, kterou jsem přečetla (btw. stejně jako u Charlieho z knížky Ten kdo stojí v koutě :D). Je až neuvěřitelné, jak jeden člověk jednou knížkou dokáže ovlivnit váš život. Jak si začnete vážit věcí, které máte... Jak vás donutí přemýšlet nad dnešním světem. Ráda používám jednu větu, kterou jednoho (snad krásného :D) dne řekl Denis Diderot.
"Bojte se člověka, který přečetl jen jednu knihu."
A takových lidí já se doopravdy bojím :).

Jak jste na tom se čtením knížek vy?

Outsider v dnešní době

14. prosince 2013 v 11:42 | L.
Outsider v dnešní době!?
Všimli jste si někdy jak lehké je v dnešní době být outsiderem. Řeknu to jednoduše. Nepiju, nekouřím, nechodím na velké akce a jsem outsider. Jedinou mou výhodou je, že mám super kamarádku, díky které jsem se vlastně z té vrstvy outsiderů automaticky vyřadila. Někde to zase záleží na penězích. Nemáš tablet, nejnovější mobil, ... ? Znovu jsi outsider. Tohle mě na dnešní době neuvěřitelně štve. Lidem vůbec nedochází, že kouřením a pitím alkoholu si akorát ničí zdraví a peníze jsou sice důležité, ale záleží spíš na člověku a jeho osobnosti... PROBERTE SE!
Cute
Asi bych měla čekat vlnu odporu, kdybych tohle řekla někde nahlas. Ale je to tak. Moc dobře vím, jaké to je být tím v koutě a už nikdy to nechci zažít. Jestli patříte mezi ty, kteří jsou mimo dění, najděte si nějaký kroužek, jděte na nějakou přednášku, hledejte akce ve svém okolí ... Určitě mezi takové ty skupiny, kde bude nějaký nový kamarád patří skaut a nějaké takové ty dramatické kroužky. Stačí hledat :) a hlavně se nebát!
Jaký máte na dnešní dobu názor vy?

Přímá úměrnost v životě

9. března 2013 v 10:54 | L.

Přímá úměrnost v životě

A- anorexie

20. února 2013 v 7:09 | L.
článek k projektu : "písmenkový projekt"

Anorexie

obrázky-tumblr|we♥it
Je tu první článek do projektu "písmenkový projekt". Ani nevím jak mám začít! Anorexie- téma hrůzy, strachu, nevím ještě čeho, prostě téma plné strašných věcí. S anorexií (alespoň myslím) jsem se setkala u mé spolužačky. Bylo jí 10 a do teď jí to poznamenalo a myslí si ,že je tlustá! (váží cca 35-39kg -ne-li míň na 160 cm). Povím vám můj příběh "z druhé strany" a možná pochopíte, proč toto téma nemám ráda.
Příběh:
Bylo jí 10. Normální holka, tak akorát, měla kamarádky, smála se, hrála si, měla imaginární přátele. Najednou jí něco přeskočilo v hlavě a přestala jíst. Říkala jak je tlustá, nejedla, odmítala se bavit o problémech, které má. Snažili jsme se jí pomoct, všechnu pomoc, ale odmítala a po krátké době se na ní všichni vykašlali... :( Krom mě. Já jí pomáhala, jako jediná se s ní bavila, snažila se jí donutit něco sníst... Na táboře snědla 2 lžíce čistého vývaru a měla dost :/. Každý to viděl. Nakonec musela jezdit do Prahy, kvůli svým problémům (teď už zdravotním), musela brát prášky. Chvíli (cca rok/půl roku) všechno vypadalo dobře, začla svačit, obědvat, byla veselejší ,ale na mě se vykašlala a ačkoliv se někdy bavíme (a bohužel spolu i sedíme ) rozhodně nemůžu říct, že je to pravá kamarádka. O co hůř? Zase se to vrací. Když jsme se ještě trochu víc bavili, řekla mi ,že musí dát dolů pár kil a o tělocviku pořád slyšíme : "já mám tlustý stehna, to je strašný" nebo "já se radši nevážím ,abych tam neměla nějaký vysoký číslo"... Bohužel... to je ve člověku ,ne v nás, ale v ní... Je (už) ošklivá, né moc hezká, ale myslí si o sobě, jak je krásná a bohužel i jak je tlustá... Co mám říkat teprv já, když tohle říká ona?!
Já rozhodně nejsem hubená! Nikdy jsem taková nebyla, vždy jsem byla "baculatější" ,ale řešení není nejíst! Řešení je jíst pořádně, pravidelně a sportovat! Bohužel můj názor na anorexii je prostý: To není v okolí, ale v člověku! Něco jako na blázinec, člověk si vsugeruje to, co není pravda! A pro ty co si anorexií prošli: Pokud jste se uzdravili, tak jste dobří, gratuluji- pokud ne: nevzdávejte se, okolí vám chce pomoct, ale vy si to nepřipouštíte, musíte s tím přestat!!!
Vážně chcete být takoví? Líbí se vám to ? To není hubenost, to je anorexie!!!
Ale jak jinak, když časopisy, přehlídky, televize... jsou plné anorektiček :(
Něco jiného je, když člověk nemůže přibrat, něco jiného je, když nechce!
Za anorexií udělám velkou tečku a budu doufat, že to nikoho z vás nepotká!! :/ :( :)
(a teď pár obrázků)
 
 

Reklama